Jistě, být tu v zimě, na Přední Žalý bychom jeli lanovkou, a to i s lyžemi a snowboardem, teď je ale podzim a Skiareál Herlíkovice-Bubákov v těsném sousedství apartmánů se teprve připravuje na zasněžování.
Hned po příjezdu vás na tomto místě schovaném vedle silnice z Vrchlabí do Špindlu zaujme pocit volného prostoru. Ačkoli jsme v úzkém údolí a chalupy, penziony i konkurenční apartmánové domy, které jsme potkali cestou, se často krčí pod svahem těsně u silnice, tady se najednou můžete nadechnout. Stavba se sedlovou střechou a svislým dřevěným obložením se pohodlně rozhlíží do okolí. Ani ten zalesněný strmý svah za řekou na ni nepadá, spíš povzbuzuje k tomu, přebrodit se nebo přeskákat po kamenech a vydat se na houby. Ale lze to i jednodušeji, kousek od „chalupy“ se kříží žlutá turistická trasa se zelenou.
Když už jsme u řeky, opravdu se tady točilo mlýnské kolo? Pravděpodobně ano, slovo mlýn měl v názvu už předchozí objekt, nebo spíš objekty, které tady stávaly. Tvůrce současné podoby architekt Lukáš Obršál tu dokonce byl na lyžařském výcviku jako středoškolák.
Půdorys jednotlivých staveb jeho studio ve spolupráci s odborem územního rozvoje ve Vrchlabí spojilo v jeden větší pomyslný půdorys. „Vzali jsme ty jednotlivé obdélníčky, jež tam byly poházené, a dali jsme je do sebe, poskládali do tvaru, který byl v místě obvyklý – krkonošské stavby měly většinou obdélníkový půdorys a poměr štítu vůči tělu 1 : 2. A do tohoto lapidárního tvaru se sedlovou střechou jsme se snažili dostat,“ popisuje Lukáš Obršál.
Na krkonošskou tradici navazuje také kamenná podezdívka a svislý dřevěný obklad pláště stavby. I falcovaná střešní krytina je prvek historicky používaný v těchto a nejen těchto horách.
Spojitost místa s vodou, tedy příběhovou linku vedoucí k mlýnu, nakonec stavitelé skutečně našli. „Při zemních pracích jsme objevili obrovské kameny, které zřejmě tvořily koryto náhonu. Pro nás tím vznikl geotechnický problém, protože na tom se objekt zakládat nedá. Museli jsme ty velké kameny vytěžit a neplánovaně nám tam vznikla díra. Využili jsme ji tím, že jsme do poloviny objektu umístili suterén, v němž vznikl wellness. Takže jsme tam tu vodu zachovali,“ popisuje Obršál.
Ve čtyřpodlažní budově je třicet apartmánů od velikosti 1+kk po 4+kk. Ty velké jsou v podkroví a vznikly podobně neplánovaně jako prostor se saunou: díky tomu, že investor chtěl naplno využít sedlovou střechu, jsou dnes nahoře mezonetové byty, ve kterých vás malé schodiště dovede z obývací části do té klidnější, jež patří ložnicím.
Naše rodina se ale ubytovala o podlaží níže, v apartmánu 2+kk, který nabízí kouzelné propojení obývacího prostoru s ložnicí přes prostornou lodžii. Ta je jako stvořená k pomalým letním snídaním a posezení s blízkými dlouho do noci. A proč lodžie? Jsme přece v Krkonoších, tady domy balkony nenosí. Lodžie nezapadá sněhem ani ho sem vichr nenavane – architekti ji ochránili plným skleněným zábradlím.
Když už sedíme v lodžii, nelze přehlédnout objekt tepelného čerpadla. To je jedním z prvků, které zajišťují autonomii apartmánů Mlýnu Herlíkovice, stejně jako vlastní bojler v prostorné koupelně. Každá jednotka si topí sama a pro horké dny má k dispozici klimatizaci. Kdo potřebuje přitopit nebo byt rychle zahřát, zapíná deskové topné těleso v obývacím pokoji s kuchyní a samozřejmě topný žebřík v koupelně. A jsme ve 21. století – nemusíte přijet z města do vymrzlé chalupy a hledat zápalky, suchý papír a klestí. Majitel apartmánu si může zatopit digitálně na dálku před příjezdem.
Jaké by bylo tuto horskou chalupu, jež vám nedělá starosti a které zároveň nechybí nic k trvalému užívání, vlastnit? Nebo si ji pronajímat? Přemýšlet o tom můžete třeba v kuchyni vybavené všemi možnými kuchyňskými spotřebiči, kde nás bavilo vařit. Investor Mlýna Herlíkovice myslí na obě formy užívání a samozřejmě na to, že noví majitelé budou svůj horský apartmán dál pronajímat – už teď najdete Mlýn Herlíkovice v nabídce hlavních bookingových platforem. Jak mi ale prozradil zástupce developera, majitelé té zhruba poloviny prodaných apartmánů s pronájmem nepospíchají, užívají si sami pocitu z novotou vonícího bytu.
Rodina autora tohoto textu si ho užívala také. A jak to dopadlo s výletem? Dokonce i tempem líných rodičů, kteří vstanou, teprve až je k tomu děti donutí, a plány tvoří u snídaně, jsme stačili dojet autem do Pece a ještě to odpoledne dobýt Sněžku.
Autor: Martin Filip
Foto: Michaela Szkanderová, E15, Martin Svoboda